ERP – klíč k emoční inteligenci

Už se Vám někdy stalo, že vás vykolejila jedna věta v běžné konverzaci tak, že jste najednou nebyli schopni několik chvilek odpovědět? Jestliže ano, pak jste si prošli tzv. emoční refrakterní periodou (ERP).

ERP je časový úsek, po který zůstáváte polapeni ve svých emocích a vaše filtry pro vnímání reality jsou posunuty ve prospěch právě těchto prožívaných emocí. To samé platí také pro pozitivní emoce jako například stav zamilovanosti. Každý z nás určitě zažil období první lásky, kdy jsme nebyli schopni vidět špatné stránky milované osoby. Nebo když si koupíte nové auto a vaše pozornost má tendenci se upínat pouze k lidem, kteří jedou stejným autem. Dalším příkladem může být např. zklamání jiným člověkem, kdy na jeho charakteru nacházíme pouze negativní stránky, jakoby v něm nikdy nic dobrého neexistovalo.

Pokud se máme v našich emocionálních reakcích zlepšit (tedy být emočně inteligentnějšími), je potřeba porozumět naší mysli během ERP fáze. Pokud se dostaneme do situace, která je emocionálně nabitá (kladně nebo záporně) první věc, která se stane je, že se ze systému odhlásí racionální uvažování. Naše uvažující část, která má přístup k paměti a logickému myšlení, má dovolenou a my se najednou ocitneme bez zdrojů informací, které máme běžně k dispozici.

Stalo se Vám někdy, že jste se pohádali, a jakmile hádka skončila, došlo Vám, co chytrého jste v hádce mohli říct?

Přestože to všechno víte, nebude Vám to moc platné, jelikož posun do ERP je nenápadný jako skrytá jáma na medvěda. Dokud v ní totiž nejste, nevíte o ní. Člověk lapený do ERP fáze si bude vždy snažit potvrdit pravdu pro svoje argumenty. Každá myšlenka, každé pozorování vnějšího světa, každý čin druhých bude interpretován způsobem, který potvrdí jeho současné pravdivé stanovisko a snažit se argumentovat protichůdnými názory je jako házení hrachu na zeď. Sevření v ERP je tak silné, že je téměř nemožné, aby si v danou chvíli člověk uvědomil, že je něco špatně.

Co nás dostává do ERP?

Spouštěče emocionálních reakcí jsou formovány našimi minulými zkušenostmi a naše reakce na ně jsou do značné míry řízeny nevyřešenými pocity z minulosti. Tyto ustálené scénáře našich reakcí zkreslují realitu a prodlužují periodu ERP.

Co následuje po delším setrvání v ERP

Potíže nastávají pokud člověk setrvává v ERP několik hodin či dnů. Čím více času strávíme lapeni v emočních stavech, tím více se vzdalujeme od skutečnosti. Pokud např. někdo zůstává ve stavu pocitu zoufalství, jeho myšlení a vnímání okolí se s časem neustále zkresluje. Takový člověk pak přemýšlí o prvotní spouštějící události tak, že ostatní v jeho realitě vypadají lépe či hůře než ve skutečnosti jsou, a svým nastavením si ve své realitě vytváří to, co potvrzuje jeho pocity. Tento stav se samozřejmě postupně zhoršuje.

Emoce mění náš pohled na svět. Během refraktorní fáze, v souladu s emocemi, které prožíváme, vyhodnocujeme, co se v realitě děje tak, abychom emoce ospravedlnili a udrželi je. Paul Ekman, psycholog.

Co se tedy dá s EPR dělat?

1. Pokud je ERP poháněna negativními emocemi či prožitky, snažte se s nikým nemluvit a rozhodně nedělejte žádná rozhodnutí. Tato rozhodnutí jsou přesně ta, kterých později litujeme. Dejte si pauzičku a jakmile ucítíte, že jste zase při smyslech, snažte se situaci zhodnotit (teď už z pozice znalosti tohoto systému). Ostatním lidem stačí říct, že se musíte uklidnit a že si o dané věci promluvíte později. Stejná situace platí u ERP poháněné kladnými zážitky (např. zamilovanost). Pokud jste zamilovaní a myslíte na partnera jen v těch nejlepších obrazech, jste ve fázi EPR a nemáte přístup k rozumovému neokortexu. Proto rozhodnutí ohledně manželství a společného života dělejte vždy, až fáze zamilovanosti odezní.
2. Další věc, která nám může pomoci je postavit se čelem ke svým filtrům pro vnímání skutečnosti. Pokud si uvědomíme, že realitu vytváříme vždy zevnitř ven, je jasné, že jenom my můžeme tento filtr obrátit. Pokud si například o někom myslíme, že je špatný, je potřeba se zamyslet nad tím, jaké příběhy v naší paměti tento obraz vytvořili a najít příběhy nové, přívětivější.
3. Techniky jako vědomé dýchání, meditace nebo chůze nás zbaví stresu a pomohou zkrátit ERP. Pokud ERP trvá několik minut, je vše v pořádku, pokud se ale prodlouží na až na několik dnů či více, může to vést k poškozením, která se již sebeuvědomováním napravit nedají.
4. Výzkumy nám ukazují, že naše reakce na spouštěče emocí lze změnit. Jednou z možností je tzv. META-POZORNOST (Meta-awarness), což znamená, že se postupně zdokonalíme v pozorování svých myšlenek, které působí jako spouštěče emocí (např. si začnete uvědomovat, jaké vzpomínky vám vyvolávají emoce).

Co rozvíjí meta-pozornost

• MEDITACE
• AUTOGENNÍ CVIČENÍ
• TRANSFORMATIVNÍ KOUČINK

Hlavním funkcí sebeuvědomění (meta-pozornosti) je posunout člověka k místu, ve kterém je schopen odhalit sklon k emoci ještě před tím, než se sama emoce spustí. Čím více se stává uvědomělým, tím dříve je schopen rozpoznat možnou vznikající emoci. Dalai Lama (Dalai Lama & Ekman, 2008 pp 23-24)

My lidé jako uvědomělé bytosti máme schopnost vytvořit si dovednost anulovat automatickou nevědomou reakci (strach, panika, zlost). Čím více si všímáme prostoru mezi spouštěčem a samotnou reakcí, tím více roste naše schopnost vybrat si, jakým způsobem budeme reagovat.

Takže pokud Vás někdo příště obdaruje kritickou poznámkou, zůstaňte v klidu a začněte trénovat uvědomování si vašich nevědomých tělesných reakcí. Postupně se bude refraktorní fáze vašich automatických odpovědí zkracovat a vy budete schopni vědomě přetvořit váš vztek nebo jinou negativní emoci na stav netečnosti a smíření. Rozvoj sebeuvědomování a meta-pozornosti nám tak může pomoci s nepřiměřenými emočními reakcemi.

Mechanismus ERP

Jako příklad nám poslouží reakce lidského mozku na přítomnost dravé šelmy. Kdybychom žili před tisíci lety a uviděli bychom lva kráčejícího proti nám, určitě bychom se dali ihned na útěk. Naši předkové měli velmi dobře propracovaný systém útěk-útok, což dokazuje i skutečnost, že právě čtete tento článek. Dnešní neurofyziologie rozlišuje následující 4 fáze této reakce:

1. Mozek zpracuje obraz blížícího se lva
2. Signál je přenesen do amygdaly (část mozku zodpovědná za emoce)
3. Signál dále postupuje do celého těla jako součást útěkové reakce
4. Spustí se adekvátní chování (útěk)
5. Později si začneme uvědomovat pocity strachu, které vycházejí z nevědomých emocí strachu

Fáze 1-4 probíhají podvědomě a zahrnují tzv. fázi automatického vyhodnocení. Čas potřebný pro tuto fázi nazýváme refraktorní periodou. Důležité je si uvědomit, že vůbec máme k dispozici tuto refraktorní periodu, tedy čas mezi spouštěčem emoce a vlastním uvědoměním si lva (subjektivní prožitek emoce – pocit). Obr. 1

Jakmile jsou aktivovány obvody strachu v amygdale, dojde k uzavření spojení s neokortexem (myslícím mozkem), z čehož jasně vyplývá, že jsme nezačali utíkat kvůli prožitému strachu ze lva, ale už před tím, než jsme si pocit strachu vůbec uvědomili. Náš mozek pracuje a zpracovává informace ještě před tím, než si subjektivně uvědomíme, co se vlastně děje. V případě ohrožením např. lvem je nám jedno, zda si uvědomujeme, proč utíkáme, důležité je, že utíkáme. Pokud však za obraz lva dosadíte jinou lidskou bytost, jedno to až tak není, a to proto, že na prahu spouštěče obvodů strachu v amygdale, můžeme převzít částečně kontrolu.

Lidská pozornost není rušena věcmi, ale obrazy věcí, které jsme si uložili. Epictetus , první řecký filosof

Vztek a refraktorní perioda

Na obrázku č. 2 vidíme, že jako spouštěč této reakce může posloužit například jiný člověk nebo třeba situace jako dopravní zácpa. Ať už je spouštěčem emoce cokoliv, je to pořád naše vědomí (podvědomí), které dělá z tohoto spouštěče život ohrožující situaci a na kterou začneme reagovat. I v tomto případě zde existuje refraktorní perioda mezi spouštěčem emoce a vědomým subjektivním prožitkem emoce, tedy pocitem. Jakmile je však mechanismus vzteku spuštěn, naše chování již není možné vědomě kontrolovat (komunikace s neokortexem je uzavřena).

Emoce a přemítání

Přemýšlení, omílaní a šťourání se v příbězích z minulosti může nastartovat tento systém a aktivovat tak automatickou odpověď. Stejně jako u systému útěk-útok se nám může stát, že naše tělo necháme koupat se i hodiny v chemickém koktejlu útěkových emocí. Naše chování pak nemáme plně pod kontrolou a můžeme udělat něco, čeho pak litujeme.

Mezi podnětem a reakcí je určitý malý prostor. V tomto prostoru leží naše síla vybrat si správnou reakci. V naší reakci spočívá náš rozvoj a svoboda. Victor Frankl

Zdroj:

http://www.atdynamics.co.uk/wp-content/uploads/2016/07/7-B4-EMOTIONAL-TRIGGERS-REFRCTORY-PERIOD.pdf https://medium.com/romasharma/emotional-refractory-period-601b5442d6bb